Člověk a víra v Boha

V Písmu na mnoha místech vidíme, co je člověk ochoten udělat, když věří v Pána Boha. Důvěra v Boží vedení ho v často přivádí na místa, kam by se sám nikdy neodvážil. Například předtím, než byl ukamenován Štěpán, v příběhu zaznamenaném v knize Skutků apoštolských, čteme o Abrahamovi.

Skutky 7:2 Bůh slávy se ukázal našemu otci Abrahamovi, když byl v Mezopotámii, dříve než se usadil v Cháranu, 3 a řekl mu: ,Vyjdi ze své země a ze svého příbuzenstva a jdi do země, kterou ti ukážu.' 4 Potom vyšel z Chaldejské země a usadil se v Cháranu. A odtud jej Bůh po smrti jeho otce přestěhoval do této země, ve které vy nyní bydlíte. 5 A nedal mu v ní za dědictví ani píď země, ale slíbil ji dát do vlastnictví jemu a po něm jeho potomstvu, ačkoliv ještě neměl dítě.

Vyjdi ze své země a ze svého příbuzenstva

Bůh řekl Abrahamovi, aby vyšel ze své země. Jinými slovy "opusť místo, které znáš, a odejdi od lidí, kteří jsou tvou rodinou." Abrahamův domov byl v Mezopotámii v nádherné a bohaté zemi zavlažované řekami Eufrat a Tigris, v oblasti, která patří do takzvaného úrodného půlměsíce. Abraham uposlechl a odešel z Chaldejské země do Cháranu, což je místo ležící na jihu dnešního Turecka.

Co vedlo Abrahama, aby odešel do neznáma

Bible nám říká, že to byla víra. Z lidského pohledu šel do velké nejistoty, nevěděl, kam jde, ale důvěřoval Hospodinu a následoval jeho slovo.

Židům 11:8 
Vírou uposlechl Abraham, když byl volán, aby vyšel na místo, které měl dostat za dědictví; a vyšel, ačkoli nevěděl, kam jde.

Člověk a víra

Podobně jako Abraham mnoha věcem nerozumíme. Klademe si otázky typu proč, k čemu to je, má to smysl a mnoho dalších. Mnohdy si nechceme přiznat, že v lidském těle nebudeme navždy a snažíme se vytěsnit z našeho života myšlenky na něco nebo někoho, kdo je výše postavený než my. Hledáme důvody, jak se vyhnout myšlence na svůj konec.

Přesto se nám lidem často stává, že prohráváme boj s každodenní realitou. Tolik nespravedlnosti a utrpení, každou chvíli z tohoto světa odejde člověk, kterého milujeme, a víme, že jednou se do stejné situace dostaneme i my. Jako bychom v sobě měli něco zakódované. Něco v nás hlodá a nedá nám klidně spát. Zdá se, že apoštol Pavel o tomto stavu mluví ve Skutcích apoštolských.

Ac 17:26-27
26 Učinil z jedné krve všechno lidstvo, aby přebývalo na celém povrchu země; ustanovil jim nařízená období a hranice jejich přebývání, 27 aby hledali Boha, zda by se jej snad mohli dotknout a nalézt ho, a přece není od nikoho z nás daleko.

Překvapení nakonec

Není to marné, existuje zajímavá cesta. Ježíšova slova zaznamenal apoštol Matouš v Matoušovi 7:7. Mrkněte na to, co říká a přemýšlejte o jeho slovech.

Všechny citace z písma pocházejí z Českého studijního překladu.